Důrazně varuji abyste se neispirovali mnou a nepsali na skály!!!že již nebudu navštěvovat svou jeskyni Poustevnu u Klauz v Údolí Bíeleho potoka ve Slovenském ráji. "Co se týká mých budoucích návštěv hor Slovenského ráje, raději nic neslibuji. Ve snech jsem měl totiž pozvání, abych na jiném neznámém místě začal znovu s meditací v odloučejní. Můj duch totiž obsáhne a potřebuje sto kilomentrů čtverečních této divočiny bez lidské civilizace. Je to tedy medvědí teritorium, které potřebuji k tomu abych se cítil být izolovaně a svobodně. Já sám jsem se cítil být víc součástí zdejší horské přírody, než lidské společnosti."
uklidnit všechny zmatky již žádný chaos myšlenek a srdce prosté pochyb s klidnou duší na skalní stěnu báseň psát... Chan-šan Básně z Ledové hory V letech 1993 až 2002 jsem pravidelně jednou do roka prožíval bezstarostné dny na horské poustevně - v jeskyni ve Slovenském ráji. Moje jeskyně vyniká svoji skrytou a nepřístupnou polohou. A zde jsem se začínal cvičit zprvu kratčími jednotýdeními osamělými pobyty, které jsem však postupně prodloužil až na rekordní dobu 18 měsíců nepřetržitého života v horské poustevně. Samozřejmě jsem jednou týdně musel navštěvovat městečko pod horami - Spišskou Novou Ves, abych si dokoupil skromné vegetariánské potraviny. Okolnosti mne nakonec přivedly na myšlenku, abych žíl jako ostatní poustevníci a potulní mniši, tedy jen čistě z almužny. Tak jsem se o to pokusil a obyvatelé Spišské Nové Vsi mi s překvapením byli nakloněni do té míry, že jsem byl vždy bohatě zásobený a zpět do hor na poustevnu jsem se vracel pokaždé s plným batohem potravin. Za to obyvatelům městečka patří můj upřimný dík. Jsem rád že mne pochopili neboť podpořit druhého na duchovní cestě, je ta nejlepší karma. A já jsem se této zodpovědnosti snažil být hoden a ve dne v noci jsem tehdy setrvával nepřetržitě v meditaci. Nakonec však od někud přišli ochránci přírody, kteří mne vyrušili v meditaci a mému pobytu v horské jeskyni nebyli vůbec nakloněni. Prý je to přírodní rezervace a tak dál, taky kácím suché stromy na oheň a hlavně maluji zbožné citáty na skály. Pravda je však taková, že sami ochránci přírody byli z větší části vzniku těchto nápisů příčinou. Musel jsem jednoduše jim nějak vysvětlit, co dělám v horské samotě a to jsem zachovával úplné mlčení. Tak vznikl - především v roce 2002 - známý soubor duchovních nápisů na skále ve Slovenském ráji. Zde bych chtěl ale odradit případné své následovníky, aby na skály již rozhodně nic nepsali. Nestojí to za ty komplikace s úřady. Já sám jsem však byl opojený Bohem, a proto jsem jako Chan-Šan básně, výroky z písma, a filozofické texty na skálu psal. Dodnes toho nelituji, vím ale že jsem nápisy neměl psát a podruhé bych to už neučinil. Díky tomu však vznikla pozoruhodná podzemní svatyně ne nepodobná - okolnostmi svého vzniku - těm magdalenienským. Magdalenienské svatyně dnes obdivuje celý kultůrní svět, má svatyně ve Slovenském ráji je úzce střeženým tajemstvím několika málo slovenských horalů a ochránců přírody. Občas na ni někdo přichází.. v úplné samotě poznat klid na útesu. viz. Chan-šan Básně z Ledové hory "Nedovedete si představit, jakou vznešenost a důstojnost jsem od počátku cítil. Když jsem první den žebral u Gurukalovy ženy, pociťoval jsem následkem své výchovy ostych, ale potom už žádný pocit studu neexistoval. Cítil jsem se být králem a víc než králem. Občas jsem v některém domě dostal starou ovesnou kaši a jedl jsem ji bez soli a bez jakéhokoli koření na veřejné ulici před velikým pandity a jinými významnými muži, kteří přicházeli a padali předemnou do prachu. Spojil jsem pak ruce nad hlavou a svrchovaně šťastný jsem odcházel..." Související odkaz: |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||